Založení spolku
Dne 26. 6. 1946 se v hotelu pana Soukupa v Radnicích sešlo 22 nadšenců z města i okolí, aby na ustanovující valné hromadě založili rybářský spolek v Radnicích. Zakládajícími členy byli pánové Stanislav Macháček, Karel Šrédl, Alois Blecha, Josef Ocásek, Josef Auterský, Karel Nový, Miloš Podbrdský, František Šubrt, František Kreisinger, Stanislav Solil, Karel Letl, Václav Slach, Albert Slach, Karel Prantner, Bohumil Vozka, Zdeněk Brož, Václav Bláha, Alois Soukup, Josef Bureš, Rudolf Vorel, Antonín Zacharda a Bohumil Zacharda ml. Předsedou byl zvolen Stanislav Macháček, místopředsedou Alois Blecha, hospodářem později pan Šrédl.
Výbor se hned aktivně rozjel – do konce roku se sešel osmkrát a svolal dvě členské schůze. Bylo stanoveno zápisné 100 Kč a roční členský příspěvek 50 Kč. Spolek zahájil jednání o pronájmu rybníků a tekoucích vod, nechal zhotovit dvě plechové loďky a dva podběráky. Ještě na podzim 1946 se do Berounky nasadilo 4 000 kusů plůdku kapra, 6 000 kusů plůdku lína a 40 kg násady úhoře. Ustanovena byla i první rybářská stráž (pánové Šrédl a Bláha).
Sucho, otravy a finanční nouze
Rok 1947 byl pro spolek nepříznivý – velké sucho, vysoké teploty a nízké stavy vody způsobily hromadné úhyny ryb. Spolek koupil první dvě staré dřevěné kádě z pivovaru, čímž vyčerpal hotovost; dopravu ryb pak zdarma zajišťovali svými auty pánové Nový a Blecha. Na radnický potok byl vysazen plůdek pstruha duhového.
V roce 1948 došlo k velkým otravám na Střele i Berounce a tyto řeky se staly mrtvou vodou – výbor se rozhodl na ně nevydávat povolenky, což se podepsalo na příjmech spolku (k 31. 12. 1949 měl na hotovosti pouhých 1 863 Kč). I přesto aktivita výboru i členů trvala, pokračovala jednání o získání rybníků i revírů a byla zavedena povinnost manuální práce pro všechny členy. Spolek v této době přijal 7 mladých chlapců ve věku 13–15 let, kteří byli proškoleni teoreticky i prakticky a později se stali funkcionáři spolku (mimo jiné pan M. Auterský, L. Kotva a dlouholetý hospodář Karel Nový). Maximální počet členů byl stanoven na 30.
Krize a vnitřní spory
V roce 1950 přišla první krize spolku. Zahájily se práce na odchovných pstruhových rybníčcích pod Fryčkovnou, členové se podíleli na lámání kamene pro stavbu nového městského rybníka a bylo třeba zajistit hospodaření na chovných rybnících. Zvýšené pracovní nároky a nejednotně stanovená pravidla pro sportovní rybolov vedly k vážným rozporům mezi částí členské základny a výborem, které téměř na rok zastavily činnost spolku. Uklidnění přinesl až příslib tehdejšího poříčního svazu o přidělení sportovních revírů – spolek pak dostal k hospodaření Berounku č. 7, podílel se na výstavbě městského rybníka a na Radnickém potoce se budovaly první jezy.
Po měnové reformě v roce 1953 měl spolek na hotovosti jen 251 Kč, proto byl zřízen zarybňovací fond (vklad 150 Kč pro člena, 650 Kč pro nového člena). Staré rozpory se ale vrátily: v roce 1954 rezignoval na funkci předsedy Stanislav Macháček a na funkci jednatele pan Letl, novým předsedou se stal Josef Ocásek a jednatelem Oldřich Kroc. Ani rozšíření výboru o čtyři členy nepřineslo zlepšení – část funkcionářů si prosazovala vlastní privilegia při rybolovu, spolek se rozdělil na dva tábory a při volbách v roce 1957 se do výboru dostali mladí lidé bez dostatečných zkušeností ani autority u členské základny.
Chyběla kontrola hospodaření a v roce 1960 hrozil spolku zánik – byl zcela bez financí i zásob ryb, inventář se rozpadal a spolek navíc dostal výpověď z prostor v pivovaru. Ze 75 členů zůstala jen polovina.
Nový začátek pod vedením Jaromíra Kotvy
Na členské schůzi v roce 1960 se podařilo zvolit nový výbor, ve kterém poprvé nezískala převahu žádná ze zájmových skupin – zvoleni byli noví, převážně mladší členové a předsedou se stal Jaromír Kotva. Ten okamžitě prosadil nový styl práce s cílem přivést spolek k prosperitě a ekonomické nezávislosti a zajistit všem členům stejná práva i povinnosti při rybolovu.
Výsledky práce brzy získaly podporu celého výboru i pozornost Krajského výboru Českého rybářského svazu, jehož se Jaromír Kotva stal členem a později i předsedou. Od roku 1961 organizace přešla na intenzivnější způsob hospodaření a kromě chovu ryb začala budovat potřebné zázemí – rybníky, budovy i inventář.
Budování zázemí
V roce 1961 vznikl sklad obilí a inventáře u Nového městského rybníka. V letech 1961–1964 se budoval sportovní rybník ve Škaredé, v letech 1965–1968 kancelář s garáží, v letech 1967–1970 komorový rybník v Radnicích a organizace se podílela i na rozšíření a opravě rybníka Skomelák. Dne 1. 9. 1981 byla zahájena a do roka dokončena stavba zděného skladiště u vytěráku. Všechny práce provedli členové organizace vlastními silami.
Výsledky se projevily i ekonomicky – organizace měla dost prostředků a postupně doplnila potřebný inventář (sítě, laminátové kádě, motorové čerpadlo, elektrický agregát, dopravní prostředky). Díky tomu získala od ministerstva zemědělství i další plochy pro sportovní rybolov, v roce 1976 například další revír na Berounce.
Vlastní rybníky a pozemky
Po roce 1989 bylo jasné, že pro dlouhodobou stabilitu potřebuje organizace mít rozhodující vodní plochy ve vlastnictví, případně na ně mít uzavřenou dlouhodobou nájemní smlouvu – do té doby vlastnila pouze Komorák. Postupně proto vykupovala pozemky od drobných vlastníků pod Novým městským rybníkem a rozhodující část i od Městského úřadu v Radnicích.
V roce 2005 organizace koupila rybník Na Mlatě ve Vejvanově a nákladnou rekonstrukcí z něj vybudovala z původních 70 arů rybník o zatopené ploše 1,70 ha. Dlouhodobou nájemní smlouvu má i na Zetkovnu a Starý městský rybník, jehož odbahnění se po letech shánění finančních prostředků konečně podařilo zahájit díky schválené dotaci – rybník organizace potřebuje pro reprodukci ryb, aby dokázala plnit plán zarybnění revírů 7 a 8 na Berounce, které obhospodařuje.
Konec éry Jaromíra Kotvy
Jaromír Kotva vedl organizaci jako předseda neuvěřitelných 47 let, až do roku 2007. Právě díky jeho práci má dnes organizace materiální i finanční zázemí, které jí může řada jiných organizací jen závidět. Vychoval také celou řadu dalších funkcionářů, kteří se dodnes snaží pokračovat v cestě, kterou nastínil.
Zpracováno podle kroniky organizace a výročních členských zpráv (Vladimír Spěváček).